Soubor vznikl jako ÈMUKAØI OB Modøišice, od 1997 Turnov. Vùdèí postavou byl Jaroslav Ipser, po nìkolika letech i Daniela Weissová a pozdìji Romana Zemenová – všichni setrvávají.

Za 36 let vytvoøili šedesátku drobnìjších i vìtších kusù sdružených do 45 inscenací. V prvých 3 letech 15, v 80. Letech prùmìrnì roènì 2, od roku 1990 1. Vìtšinou dvou, nìkdy tøí a výjimeènì víceèlený soubor hrává pro všechny vìkové kategorie kolem 50 pøedstavení roènì. Nespecializují se na urèitý, pøedem daný druh loutek, nýbrž hledají pro vyjádøení svých zámìrù optimální prostøedky. Nìkdy jsou to marionety na drátì, maòásci, tyèové loutky èi manekýni, nìkdy metaforicky využívané pøedmìty.

V hlavním programu LOUTKÁØSKÉ CHRUDIMI se poprvé objevili v roce 1982 se svou devátou inscenací, Draèími pohádkami, a hned za ni obdrželi cenu (stejnì jako ještì 4x), následoval 1984 Vodník, 1985 Frejíø, 1986 Jak Kašpárek… Po létech zrání triumfovali svým vrcholným „triptychem“ Lárk íèièok (1991), Léèba neklidem (1992) a Medvídek Pú nebo tak nìjak (1993).

V nìm rozvinuli na látkách moderních pohádek èi povídek své cítìní „suchého“ humoru. V následující období, v nìmž D. Weissovou pøevážnì zastoupila Romana Zemenová, vznikly inscenace využívající poznaných principù a nabytých dovedností pøedevším hereckých a loutkohereckých: Dobrá rána (1994), 7 trpaslíkù a Snìhurka (1996), Kašpárek chodí pìšky (1999). Znovu si též na LCH zopakovali starší inscenace: Sadodìde, Sadodìde (1997, pùvodnì 1988) Pletené pohádky (2000, vznik 1982), Draèí pohádky (2002, vznik 1982) Kam se podìly koèièí jazýèky (2003) a v doplòkovém programu Medvídek Pù nebo tak nìjak,2005 Pustý les, spolupráce s Jiøím Polehòou, 2006 Tajemství pohádkových knížek, rovnìž s Jiøím Polehòou, 2007 ZvYøátka za to nemùžou, 2009 Za každým rohem Jeskyòka, 2011 60. LCH Medvídek Pù nebo tak nìjak, 2012 Hloupé království, doplòkový program. Od roku 2012 vedou dílnu pro veøejnost Vyrob si svoji loutku. Hráli též na všech 6/S/hledáních, Pøeletu nad loutkáøským hnízdem, Faustování, Èechovì Olomouci, Litvínovském festivalu loutek, FEMADu, Jiráskovì Hronovu, Kopøivì, jako host na Kaplickém divadelním létì, Scénické žatvì v Martinì aj. Vystupovali též v NDR, Bulharsku, Maïarsku, Portugalsku, Francii, Španìlsku, Polsku, Indii , SRN a Luxembourgu.

Záhy zaèali Èmukaøi rozvíjet své autorské divadlo – což neznamená, že byli nutnì pùvodními autory, jde o autorství inscenaèní, tj. takový vstup do struktury pùvodního textu a jeho pøevedení na jevištì, kdy by už nebylo pravdivé, ani slušné uvádìt jako autora (jen) autora pøedlohy. Po poèáteèních klasiètìjších dramatických textech pohádkového rázu se brzy pøeorientovali spíše na adaptace textù prozaických. Pohádek se nezøíkají dodnes. V jejich rámci i mimo nìj našli od zaèátku devadesátých let svoji „parketu“ v anglickém (mnohdy èerném) humoru až hororu, absurditì, anekdotickém nonsensu, v paradoxech života. Èmukaøi – pøedevším ústøední dvojice Jaroslav Ipser a Daniela Weissová – vyzráli jak ve svém herectví gagu, tak v dramaturgickém a režijním uchopení prozaických pøedloh, k nimž zejména v Medvídkovi Pú pøidávají navíc i pozoruhodná metaforická øešení ve scénografii. Èmukaøi posunuli v èeském LD úroveò groteskního loutkoherectví a herectví.